Protože se nám v poslední době docela daří a myslím, že Derinek je fakt šikulka, rozhodla jsem se pokusit se o složení zkoušky ZVV1 na cvičáku v Mlékojedech.

Ráno foukalo jako blázen a na stopy byla určená čerstvě posekaná louka. Ze zkušeností vím, že louka se Derinkovi moc nelíbí- má raději pole s porostem nebo klidně i oranici, ale co se dá dělat. Zodpovědné osoby rozhodly, tak hurá do toho. Od nášlapu vyrazil Derinek úplně někam totálně doprava ( foukal tím směrem silý vítr ), takže jsem si ho stáhla zpět k nášlapu a nechala ho znovu nasumovat. Vyrazil pak srávným směrem, ale pořád hodně doprava. Nakonec se ale asi po 5-7 metrech srovnal a konečně začal krásně čuchat. To jsem ale ještě nevěděla co mi vykouzlí na lomu. Milej zlatej prostě asi ztratil půl mozku a usmyslel si, že existuje pouze jeden směr a to doprava. Chyba lávky- lom byl dvakrát vlevo....No nemá smysl se moc rozepisovat, nakonec silou vůle ( asi víc mojí, než jeho ) lomil, ale já si vůbec nebyla jistá jestli je ve stopě. Ta rána od kamene, který mi spadl ze srdce, když s sebou buchl u předmětu, to si neumíte představit. No a potom už to bylo téměř bezchybné, druhý lom v pohodě a koncový předmět také. Pan rozhodčí nás obodoval na 81 bodíků a jsem mu za ně doopravdy vděčná!!!

Poslušnost začala také velmi zajímavě, to si pro změnu Derinek usmyslel, že přivolání k noze znamená přiřadit se k pravé noze....co k tomu dodat- dnes ta levá strana byla prostě nějaká smolná...Chůze na vodítku, polohy, odložení za pochodu a štěkání vše OK - za štěkání speciální pochvala, ale to by bylo, aby záchranářský pes neštěkal. Za to aportíček - to byl oříšek. Vyběhl s velkou radostí bez povelu hned při odhození, čapl to, běžel zpět a čím víc se blížil, tím víc zpomaloval. Nakonec sice předsedl, ale aport držel, jakoby se ho štítil. Usoudil, že čekat na to, až já řeknu "pusť" je fakt otrava, a tak mi ve finále plivl aportíček na nohy...Někomu se to může zdát jako sranda, ale ona to vážně žádná nebyla... No a pak další výmysl- skokovka. Vpřed v pohodě, zpět také, ale Derinek si stoupl velmi nakřivo a stál, vrtěl ocáskem a myslel si něco o zadní části těla a smál se mi do ksichtu. Prostě ani na druhý povel nepředsedl....Po zádech mi stékal pot a začaly se mi podlamovat kolena. Naštěstí zbylé tři cviky už byly bez chybiček a tak nakonec i přes všechny peripetie krásných 86 bodů.

Obran jsem se bála, protože v tého disciplíně si ze mě Derinek nejvíc dělá srandu. Je si moc dobře vědomý toho, že jsem daleko, a že mě má prostě na háku. Tudíž jeho oběhnutí maket podle toho vypadalo. Škoda se rozepisovat, ale myslela jsem, že ho přetrhnu. Vyštěkání také nic moc, ale za to si můžu sama svou nervozitou. V tréninku jsem totálně zapoměla na prohlídku, takže Derinek měl na zkoušce premiéru a musím říct, že to zvládl. Přepad v pohodě, pouštěčka dobrá, dohlídnání nervózní a to samé na hladkém. Se zákusy jsem ale byla moc spokojená. Co se ale odehrálo na kontroláku, to se prostě stane jen souhrou špatných náhod. Když to řeknu stručně a jasně, tak figurantovi na podmáčeném cvičáku podjela noha, málem si zlomil kotník, jak se to snažil vyrovnat, ale prostě se nezadařilo a oba byli na zemi. Derinek totálně rozhozený, čuměl jak puk a nevěděl co má dělat a tak to vyřešil po svém a začal příšerně na figuranta štěkat. Nenapadal neždíbal, jen ho chudáka po svém seřval.... Pan rozhodčí nechal cvik zopakovat. Samo, že po této zkušenosti to žádná sláva nebyla, ale nakonec jsme dostali 71 bodů. Není to výsledek, kterým bych se chtěla chlubit, spíš se za něj stydím, protože vím, že Derinek to umí mnohem lépe, ale aspoň víme, co je třeba k další zkoušce vypilovat.